O úpravách okolí kostela

Druhý ročník

Vzhledem k podceněné prostorové připravenosti během první bitvy byl náš další cíl zřejmý - rozšířit tábořiště. Kapacita dolního prostranství však již byla kvůli okolnímu terénu na svém maximu, tudíž zbylo jediné východisko - vymýtit jižní křoviny v horním prostranství.

Oproti dolnímu prostoru byla práce zde značně jednodušší, neboť okolní tráva byla sekána již během přípravy prvního ročníku a trnkové křoví bylo o trochu řidší, i tak si však práce vyžádaly několik našich nedělí. Velkou pomoc s následným srovnáním terénu vykonala těžká technika, díky níž se další manuální úpravy povrchu zvládly poměrně rychle a bez zlomených násad nářadí.

Tímto však práce nekončila, přesunuli jsme se totiž zpět před hrobku. Věděli jsme totiž, jak radikálním způsobem se při prvním  ročníku zmenšilo bojiště poté, co se ubytovali poslední opozdilci. Jelikož se objevily obavy, zda se podobná situace nebude opakovat, rozhodli jsme se prostor dolního tábora vyznačit napevno a zřetelně - pleteným plotem. Pečlivě jsme tedy dolní plac rozdělili na divácký prostor, bojiště a tábor, přičemž velikost bojiště měla prioritu. Plot byl nakonec vyměřen přibližně v polovině louky, na vzdálennost otáčejícího se auta s károu od ohniště 😀

Stavbu této historické struktury jsme si všichni užívali - přece jen se jedná o hezké přiblížení k práci prostého středověkého lidu. Konstrukce je velmi jednoduchá - do země se na vzdálenost kroku zatlučou kůly a síle přibližně paže, ty se poté nastřídačku vyplétají ohebnými mladými stromky, jako když se tká plátno. Celkem plot zabral polovině skupiny asi čtyři brigády.

Poslední záležitostí bylo připravit místo pro velitelský stan. Jelikož nám přišlo vhodné být stejně daleko od obou tábořišť, zvolili jsme hezké stinné místo pod kaštanem, kde bylo původně plánováno zbudovat menší posezení. V cestě nám naštěstí stálo pouze několik malých pařezů.

Nenechte si ujít novinky ze svaté Anny, sledujte Samotáře na Facebooku!

fb_icon  SHŠ Samotáři